Ještě ani nemluví a už mají více, než potřebují. Deset dudlíků různých tvarů a velikostí, zásoba lahviček a dupaček tolik, že některé ani nestihnou obléct.
A tím hromadění užitečného dětského zboží jen začíná.
Rodiče, babičky, dědečkové, strejdové, tety a všichni další se ospravedlňují stejně: „Přece nebudeme šetřit na dítěti. “

Vždycky se najde důvod

Následující lavinu už dokáží zastavit jen někteří. Přichází první Vánoce. Vánoční stromek není vidět, je obklopen balíčky s hračkami, oblečky. „Přece nebudeme šetřit na dítěti, a ještě k tomu na Vánoce.“ usmívá se provinile babička. Dárky jsou samozřejmostí na jmeniny, narozeniny, Den dětí, začátek prázdnin (i když dítě třeba ještě nechodí do školy ani školky), konec prázdnin, Mikuláše, ale i k příležitosti hezkého dne.
Skříně a všelijaké úložné boxy přetékají hračkami.

Šťastně nešťastné děti

Mají více než jsme měli my. Je jejich dětství veselejší? Hračky, a hlavně množství v jakém se k našim potomků valí, je šťastnější neudělají. Ztrácí se sami v sobě. Nedokáží si vytvořit intenzivní vztah k tolika hračkám. Vlastně ani k polovině z nich.
Každou mají tak nějak rádi. Teda aspoň dost na to, aby ji nechali uloženou pod postelí spolu s další polovinou bedny. Každá je baví. A to minimálně jednou za měsíc.
Vztah dětí k hračkám je aktuálním tématem mnoha psychologů. Všichni varují před negativním dopadem.
Některé školky ve světě dokonce přišly s novinkou. Zavedly vybavení bez hraček. Jen stoly, židle, polštáře, deky a případně přírodní materiály.

Pravé důvody

Mluví se o tom, píše se o tom. Víme, že to přeháníme. Proč to tedy děláme?
Snad je to skvělým marketingem produktů, který nás přesvědčuje, že bez jejich hračky bude naše dítě vlastně negramotné.
Snad je to tím, že si můžeme více dovolit.
Možná je to kvůli tomu dětskému půl minutovému radostnému úsměvu, který nám naše ratolest věnuje při získání daru.