Viry jsou něco, čeho se obzvlášť v poslední době, bojíme. Patří do oblasti zájmu mikrobiologie, což je věda, která se zabývá právě viry, ale také bakteriemi, mikromycetami (houby s velikostí viditelnou pouze mikroskopem) či některými parazity. Viry jsou pod slovo mikrobiologie zařazeny vcelku neprávem. Nejsou totiž klasifikovány jako živé organismy, které by měly svůj vlastní metabolismus. Viry se, na rozdíl od bakterií, nedělí. Tento proces u nich označujeme jako replikaci. Každý virus si s sebou nese pouze nukleovou kyselinu, DNA nebo RNA. Ta určitým způsobem chráněna kapsidou nebo obalem.
Nukleová kyselina se dostane do hostitelské buňky, což se děje na základě různých mechanismů. Některé viry jsou svými výběžky schopné vázat se na receptory, které buňka vystavuje svém povrchu, přičemž může jít o receptory pro hormony a různé molekuly, virus je tedy zneužije. V momentě, kdy se virus zdárně přichytá na receptor, nic netušící buňka takový virus pohltí. V buňce se pak nukleová kyselina osvobodí a přičemž zabere ribozomy, na kterých se vyrábí proteiny. Takto buňce zastaví tvorbu pro ni potřebných bílkovin a bezohledně si tvoří ty svoje, které jsou nutné pro replikaci nukleových kyselin, pro tvorbu obalu nebo pro uvolnění z buňky.
Na to, že je napadena virem, může buňka reagovat různými způsoby. Buď funguje cyklus lytický, což znamená, že se virus pomnoží a buňka během tohoto děje umírá, anebo buňka přežije. Na venek se to může projevit jako onemocnění klinické (projeví se příznaky typické pro danou nemoc), subklinické (projeví se pouze nespecifické symptomy) nebo je infekce inaparentní, tedy klinicky němá. Bez klinických příznaků probíhá většina infekcí, protože naše imunita je schopná infekci včas zastavit, ale některé je krátká, a to jsou pak okamžiky, kdy se necítíme dobře, musíme nemoc vyležet či dokonce navštěvujeme lékaře.